Archiv rubriky: Stalo se

Jako poslední dobou každý rok jsme i letos na přelomu července a
srpna vyrazili na „lyžařskou“ chalupu do Čenkovic.
Hned na začátku pobytu se nám podařilo rozbít vnitřní křídlo
okna. Spojili jsme příjemné s užitečným a vyrazili na výlet do
Lanškrouna ke sklenáři a na „armádní“ hřiště. K odpočinkovému
programu již tradičně patří sběr borůvek, letos „okořeněný“ o možnost
vidět na vlastní oči zmije, neboť jich, dle sdělení místních,
bylo víc než dost. To se nám ne a ne podařit a tak jsme v marné
snaze nasbírali borůvek víc než dost jak na buchty (které mizely
rychleji, než jak před námi prchaly zmije), tak na marmelády, co
jsme si odváželi domů. Na ohni jsme opékali nejen špekáčky, ale i
trdelníky a musím říct, že jsme se v technice návinu od loňska dost
zlepšili. V lomu u Bystřce, kde je bezva koupání byla letos schovaná
poslední zpráva pokladové hry a kdo ji chtěl získat musel pro
ni dobrodit. Pak už byl čas zabalit, uklidit chalupu a vydat se na
zpáteční cestu k domovu.

Akce byla částečně hrazena z dotace OŠML MMB.

Marta

V pátek 9. září jsme odpoledne z loděnice vyrazili směrem na Prahu. Praze
jsme se však vyhli a sjeli jsme, tuším, směrem na Plzeň. Celá cesta až na
tábořiště proběhla bez větších obtíží, avšak náš příjezd byl mírně znepříjemněn
docela vydatným deštěm, který nás zaléval až do rána. V dešti se
nám podařilo postavit stany a díky umění a rychlosti stavitelů jsme v nich
měli i docela sucho. Jakmile jsme je dali dohromady, vzali jsme si vybavení
pro hostinu a šli ji uspořádat do hlavního pártystanu postaveného pořadately.
Tam jsme se připojili k bující zábavě, zpěvu a obecnému hlaholu,
pojedli, popili a šťastně se uložili ke spánku. Ráno jsme se vzbudili do trošku
méně deštivého počasí, což nás potěšilo, dopřáli jsme si příjemnou snídani,
všechno sbalili a vyjeli jsme směrem ke startu závodu. Ten byl několik
kilometrů proti proudu řeky pod hrází Nýrské přehrady. Tam jsme nafasovali
čísla, vyslechli si výklad trati s jejími četnými jezy, v tombole vyhráli skvostné
ochranné brýle a vystartovali. Závod byl příjemný, řeka se zprvu vinula
příjemnými zákruty a pak se trošku vyrovnala. Závodění také zpestřovaly
již zmíněné jezy. Když jsme dojeli, nakrmili a napojili jsme se občerstvením
zajištěného pořádajícím oddílem z Plzně, sbalili a často řádně vyčerpaní
jsme vyjeli směrem do Roudnice nad Labem potrénovat na tamním vodáckém
kanále.
Po cestě nás pár uslo, ale na příjezd do krásné Roudnice jsme už byli všichni
vzhůru. Krásné historické centrum města právě žilo jakousi zábavou, my
jsme jím ale projeli, přejeli po mostech přes Labe a zaparkovali v kempu patřícím
k zázemí kanálu. Tady jsme opět v rychlosti, ale už s krásným počasím
rozhodili stany, a jali se očumovat slalomáře trénující na kanále. Po chvíli se
nás pár statečnějších, v čele se Stevem, rozhodlo využít příležitosti, když slalomáři
dotrénovali a šli si také zapádlovat. Trénink na kanále byl velice příjemný.
Únava ze závodu nás rychle přešla a my jsme si mohli naplno užívat
vylidněného kanálu. Zasurfovali jsme si na surfařské vlně, zablbli ve válečcích,
ve kterých si i pár odvážlivců zaplavalo a bylo nám dobře. Zbytek nás
sledoval ze břehu a když je to přestalo bavit, šli si zařídit večeri. Za chvilku
jsme tedy skončili s vodními radovánkami a následovali jejich příkladu. Po
večeři jsme někteří šli prohlédnout zábavu ve městě, a zbytek šel spát. Ráno
jsme se vzbudili, nasnídali a opět se šlo rovnou na věc. Kanál tentokrát byl
o něco plnější a my už o něco unavenějsí, nicméně i tak si myslím, že i tento
trénink byl velice prospěšný. Před polednem jsme skončili, podruhé sbalili
stany a vyrazili na cestu domů. Opět kousek za Prahou jsme se ještě zastavili
v centru konzumu na Chodově, kde jsme si dali oběd. Po kratším zmatku s
hledáním svítivými cedulemi nákupního centra zmateného Číhalíka jsme se
opět naskládali do aut a vyrazili do Brna. Tam jsme k večeru zdárně dorazili.
Celá akce mi přišla moc fajn, Úhlava je příjemné ČPV a Roudnice skvělý
kanál. Nezlobil bych se, kdyby nám příští rok vyšlo lepší počasí, ale ani tak to
nebylo špatné.

Kryštof

Na letošní velkou vodu jsme se vydali do území francouzských Alp. Bohužel
nám ledovce moc nepřály a vody bylo jako šafránu, ale i tak jsme si zajeli plno
krásných řek.
Po transferu z Česka přes Itálii do Francie jsme se vrhli hned na první krásnou
řeku a to horní Guisane, ačkoliv se nám na nasedačce zdálo, že vody bude
málo a že budeme jen drhnout kameny, tak jsme se nakonec všichni dost
bavili. Jelikož byli všichni z dlouhé cesty unavení, jeli jsme na spací místo a jen
malá skupina odvážných jela na přírodní slalomku na Durance.
Druhý den jsme jeli pár úseků řeky Durance, a vysedali jsme u válce v Rabioux.
Poté jsme kvůli nedostatku vody v okolí udělali delší přejezd do údolí řeky
Veneon. Po cestě jsme se zastavili u řeky Guil, která v jednom z mnoha úseků
teče v soutěsce pod krásným hradem, někteří si ji i za menšího stavu vody
přeci jen sjeli.
Na Veneonu jsme jeli několik zajímavých úseků, které jeli jednotlivé výkonnostní
skupiny. Zde jsme řešili i menší problém s hledáním Finna, který vysedl
dříve a snažil se dostat ze zařízlého údolí Veneonu zpět na silnici. Bohužel
netrefil cestu, tak jsme poslali odvážlivce, aby mu šli pomoci. Jelikož jsme měli
s sebou místního znalce Kubose, tak se někteří vydali i do tamní soutěsky. Přes
noc spadlo pár kapek, tak jsme vybrané úseky mohli dát druhý den za větší
vody.
Další den jsme jeli krásou soutěsku La Bonne, kde byla průzračně čistá voda a
nejzajímavější charakter z celého zájezdu. Zde Ruda při eskymáku ztratil pod
vodou pádlo, které kluci museli vylovit, jelikož by se ze soutěsky lezlo vážně
špatně. Odpoledne jsme přejížděli k řece Romanche, která se při příjezdu zdála
velmi nevinná. Kluci ještě večer po mírném zvýšení stavu dali před soumrakem
jeden večerní run. Druhý den jsme se rozdělili na dvě skupiny. První měla jet
na návštěvu ke Kubosovi do jeho práce a prozkoumat krásy Grenoblu a druhá
se nachystala na Romanche za většího stavu,než jeli kluci večer. Romanche
byla krásná menší vodnatá řeka. Někteří si ji dali víckrát a poté jsme jeli na sraz
s naší druhou skupinou. Potkali jsme se u slalomky na Issere, kde jsme trochu
pojezdili a jeli na spací místo vařit – někteří dojeli na vodě.
Druhý den na Issere jsme opět řádili na slalomce a poté jeli pár úseků pod slalomkou,
které se postupně ztěžovaly. Po posledním vysednutí jsme přejížděli
do Itálie – po cestě jsem ze sedla zahlédla Mt. Blank. Po příjezdu do údolí řeky
–Dora Baltea, kde jsme si našli spací místo, jsme se rozhodli, že další den bude
odpočinkový a půjdeme na výlet k vodopádům v Lillaz. Odpoledne se silnější
skupina, která se cítila odpočatá vydala na adrenalinový úsek Grand Eyvii. Večer
jsme se potkali s kamarády z Prahy se kterými jsme si dobře pokecali. Další
den jsme chtěli jet Rhônu, kde byl bohužel zákaz sjíždění, tak jsme pokračovali
v naší cestě a to tentokrát přejezdem do Švýcarska, kde jsme měli vyhlídnuto
pár hezkých řek.
Jako první řeku ve Švýcarsku jsme jeli krásný kochací Vorderrhein, po vysednutí
jsme přejeli na nasedačku Landquardu, který někteří z nás začínali v jeho
přítoku od elektrárny krásným boofem. Při nasedání jsme měli zajímavou
patálii, kdy Týnce odjela loď, a lidi co byli na vodě ji museli odlovit. Poté jsme
jeli ve skupinkách velmi zajímavou řeku s pár těžšími místy, která jsme buď
prohlíželi, či přenášeli. Před posledním úsekem se v poslední skupině Mišákovi
zpříčilo pádlo mezi šutry, které bylo potřeba vytáhnout, ačkoliv po vytažení
vypadalo spíše jako luk než pádlo, dokázal dopádlovat až na vysedací místo.
Bohužel jsem v poslední těžší kaskádě před vysedáním potkala hlavou skálu a
na vysedačku dojela s nateklým a modrým okem. Než jsem se stihla vysvléct
z hydra, jela kolem sanitka, která okamžitě zasáhla a vzala mě na prohlídku do
nemocnice. Vše bylo nakonec vpořádku a mohli jsme pokračovat v zájezdu.
Další den jsme jeli Inn, konkrétně úsek Guiasun, kde jsme museli volat vrtulník
pro Báru, která se praštila pod vodou do hlavy a ztrácela nám vědomí. Po cestě
vrtulníkem a kontrole v nemocnici byla vpořádku, ale přes noc tam musela
bohužel zůstat.
My jsme se přesunuli do Rakouska, jelikož se další den od nás oddělila část
zájezdu, která potřebovala být dřív v ČR. Následující den jsme jeli další části
Innu a Sannu, odpoledne jsme se přesunuli do údolí řeky Oetz, kde jsme jezdili
ještě další dva dny a stihli jsme se podívat i na tamní vodopády. Potom jsme
jeli všichni zpět domů. Všichni jsme si to moc užili a už se nemůžeme dočkat
dalšího krásného letního zájezdu.

Akce byla částečně hrazena z dotace OS MMB.

Mája