Puťák po řece Dyji – Káčátka

12 Led

Letos v srpnu jsme se rozhodli uspořádat putovní tábor i s těmi nejmenšími členy oddílu, s Káčátkama. Vybrali jsme řeku Dyji, třídenní putování ze Znojma do Hevlína se spaním v přilehlých kempech a tábořištích. Cílem bylo nejen nechat děti přičuchnout k vodáctví, ale taky je trochu seznámit s věcmi kolem: táborák, kotlíkový guláš, kofola na špagátu za kanoí a večerní kytarovka. A málem bychom zapomněli na cíl primární, děti utahat. Tak utahaní jsme byli především my rodiče a instruktoři, dětem totiž všechna pádlovací únava ihned po ukončení daného úseku zmizela, bolavé ručičky se zázračně vyléčily a začala odpolední a večerní zábava v kempu. Celkově se první společný puťák Káčátek vydařil a určitě není poslední, tak zase brzo na vodě ahoj!

Zvládneme postavit velký oddílový stan?

Obrázek 1 z 11

Na všechny fotky z Dyje se můžete podívat tu.

ČPV Hamerák a Hameráček

9 Led

Určitě se všichni shodneme, že Hamerák je i přes tradičně nepřející počasí nejzajímavější závod ČPV. Proto byla i tento rok účast vysoká. Sraz na loděnici byl v 16 hodin a vzhledem k tomu že navazování trvalo jako obvykle déle, než se předpokládalo, do kempu jsme dorazili až za úplné tmy.  Po příjezdu si každý zabral co nejlepší místo na spaní v jedné ze dvou dřevěných chatek. Vzhledem k tomu, že venku už byla zima, sešli jsme se uvnitř jedné z chatek a zbytek večera jsme se bavili uvnitř.

Druhý den ráno nás hned po snídani čekal výklad trati. Startovali jsme jako jedni z prvních, proto jsme se hned převlékli do hydra a připravili na start. Po vyčerpávajícím závodě jsme všichni ocenili občerstvení, které si pro nás dole organizátoři připravili. Tento rok na nás bohužel nečekal všemi oblíbený vlak, který by nás dopravil zpět do kempu, ale museli jsme se spokojit jen s autobusem, kde bylo navazování lodí chaotičtější než obvykle. Když jsme podruhé sjeli vrchní část Hameráku, počkali jsme společně s mladšími členy oddílu na výklad trati Hameráčku, což je zkrácená verze závodu. Děti poté zajely úspěšně i svůj závod. Následně jsme se vrátili zpět do kempu a v hospodě jsme si dali pozdní oběd. Navečer proběhla tombola a vyhlášení výsledků závodu. Z našeho oddílu se nejlépe umístili Filip Drobek, který byl i přes tři ťuknuté branky na 2. místě v kategorii junioři, a Oliver Hamerský, který v kategorii hochů obsadil krásné 6. místo.

Navečer se většina bavila buďto u ohně, kde hrálo hned několik kytar nebo v hospodě u piva či limonády. V noci taky vzniklo několik kajakovníků. Pár lodí majitelé našli ráno na střeše a dvě byly pověšené na stromech. Novinkou však bylo dílo vystavené hned za chatkami. Visela tam totiž na stromě popelnice plná Wernerů a jiných drahých pádel.

Druhý den jsme si naposledy sjeli celý Hamerák. Na oběd nám konečně vylezlo sluníčko, a tak jsme se mohli ohřát. Po vydatném obědě jsme si sbalili věci, uklidili chatky a připravili jsme se k odjezdu. To však nebylo tak jednoduché. Po sychravém víkendu byla půda značně rozmáčená. Ferďase zapadlého v bahně jsme museli silou roztlačit a pak ještě kousek cesty podložit kola dřevěnými prkny, která ležela opodál. Domů jsme se vrátili unavení, ale zato se skvělými novými zážitky.

Denča

Letní Švikousko

11 Lis

V tradičním letním termínu jsme vyrazili do Rakouských a částečně Švýcarských Alp. Letos si věrozvěsti vybrali k výročí svého příchodu na Moravu jak naschvál neděli, takže s dnem volna jsme mohli spoléhat jenom na mistra Jana Husa. Jako náhrada za zrušené letní Norsko je to sice slabší odvar, nicméně akce se náramně vydařila ke spokojenosti všech účastníků, a dokonce i dědka. Vzhledem k nejasnosti situace ohledně koronaviru a rychlému plánování akce jsme pádlovali v menším počtu než obvykle. O to údernější se složil tým: pádleři Steve, Finn, Matěj, Homo, Filip, O-river, Vojta; zázemí, řidič, kuchař: dědek.

Susasca

Odjezd byl stanoven na středeční večer. Hned po výboru jsme naplnili dědkokáru a vyrazili směrem jih. Ještě před Mikulovem padli první nadávky. To z O-rivera vylezlo, že to s balením přehnal a má zbytečně moc věcí. Cíl zájezdu byla oblast kolem Rakousko-Švýcarsko-Italského trojmezí. Jet tak daleko najednou se nehodí, a tak jsme přespali u Lammeru. Místní nám přenechali už rozdělaný oheň i spací místo v suchu. Asi se nás lekli. Ve čtvrtek Lammeröfen za menší vody a přejezd směr hotel Brail.

Ve Švýcarsku nám náramně vyšlo počasí – vydatně pršelo celou noc. To pro znalé místní hydrologie znamená jediné – poteče Susasca. Krásný místní potok s velikým spádem. Tobogán od nasedání až do Innu. Zářez si Susasca udělala na Homově obočí. Stihla to těsně, Honza už byl na posledních metrech od soutoku s Innem. Po chvíli přemýšlení jsme zkusili dát Homa do místního blázince, nechtěli ho. Proč, nevíme. Nechali jsme Homa vlastnímu osudu a nasedli na pěkně nakoupený Inn (68m3 v Taraspu). V omezeném počtu jsme dali Giarsun, kde byla velká voda pěkně znát, Scuol a Tössener.

Trisanna

V sobotu byla nálada i den vhodný k ubrání tempa a nabrání dechu. Volba padla na Trisannu a Sannu. Až na závěrečnou peřej na Trissaně v See nebylo co řešit. Zpětně mi ostatní řekni, že onu peřej vlastně dopředu moc neprohlíželi a pořádně jsem ji viděl sám. Každopádně trošku znejistili, když jsem po 10 km ležérního tempa začal pádloval plným tempem a zmizel za hranou. Kdyby si ji prohlídli dopředu, tak by věděli, že je to parádní peřej, hodně z kopce a s čistýma lajnama. Takto to museli zjistit až pohledem z kajaku ¯\_(ツ)_/¯.

V neděli jsme za parádního počasí dali Imster schlucht a spodní Öetz, zlatý hřeb celého zájezdu. Překvapení nás však čekalo v kempu v Haimingu. Kemp tam není. Jednání nebylo jednoduché, zvlášť protože dědek naprosto neohroženě najel s Ferďáskem i vlekem tam, kde kdysi býval průjezd do kempu a málem zbořil půl venkovního posezení restaurace i se stojanem na kola. Ochota místních však předčila veškeré meze. Zařídili nám ubytování na místní louce s hotelovou snídaní za pár eurošušňů. Skvostnost místních záchodů jako obvykle ocenil především Filip.
Se vzpomínkou na mistra Husa jsme ještě ráno poslali spodní Öetz a vyrazili směr Brno.

Vojta