Letní Švikousko

11 Lis

V tradičním letním termínu jsme vyrazili do Rakouských a částečně Švýcarských Alp. Letos si věrozvěsti vybrali k výročí svého příchodu na Moravu jak naschvál neděli, takže s dnem volna jsme mohli spoléhat jenom na mistra Jana Husa. Jako náhrada za zrušené letní Norsko je to sice slabší odvar, nicméně akce se náramně vydařila ke spokojenosti všech účastníků, a dokonce i dědka. Vzhledem k nejasnosti situace ohledně koronaviru a rychlému plánování akce jsme pádlovali v menším počtu než obvykle. O to údernější se složil tým: pádleři Steve, Finn, Matěj, Homo, Filip, O-river, Vojta; zázemí, řidič, kuchař: dědek.

Susasca

Odjezd byl stanoven na středeční večer. Hned po výboru jsme naplnili dědkokáru a vyrazili směrem jih. Ještě před Mikulovem padli první nadávky. To z O-rivera vylezlo, že to s balením přehnal a má zbytečně moc věcí. Cíl zájezdu byla oblast kolem Rakousko-Švýcarsko-Italského trojmezí. Jet tak daleko najednou se nehodí, a tak jsme přespali u Lammeru. Místní nám přenechali už rozdělaný oheň i spací místo v suchu. Asi se nás lekli. Ve čtvrtek Lammeröfen za menší vody a přejezd směr hotel Brail.

Ve Švýcarsku nám náramně vyšlo počasí – vydatně pršelo celou noc. To pro znalé místní hydrologie znamená jediné – poteče Susasca. Krásný místní potok s velikým spádem. Tobogán od nasedání až do Innu. Zářez si Susasca udělala na Homově obočí. Stihla to těsně, Honza už byl na posledních metrech od soutoku s Innem. Po chvíli přemýšlení jsme zkusili dát Homa do místního blázince, nechtěli ho. Proč, nevíme. Nechali jsme Homa vlastnímu osudu a nasedli na pěkně nakoupený Inn (68m3 v Taraspu). V omezeném počtu jsme dali Giarsun, kde byla velká voda pěkně znát, Scuol a Tössener.

Trisanna

V sobotu byla nálada i den vhodný k ubrání tempa a nabrání dechu. Volba padla na Trisannu a Sannu. Až na závěrečnou peřej na Trissaně v See nebylo co řešit. Zpětně mi ostatní řekni, že onu peřej vlastně dopředu moc neprohlíželi a pořádně jsem ji viděl sám. Každopádně trošku znejistili, když jsem po 10 km ležérního tempa začal pádloval plným tempem a zmizel za hranou. Kdyby si ji prohlídli dopředu, tak by věděli, že je to parádní peřej, hodně z kopce a s čistýma lajnama. Takto to museli zjistit až pohledem z kajaku ¯\_(ツ)_/¯.

V neděli jsme za parádního počasí dali Imster schlucht a spodní Öetz, zlatý hřeb celého zájezdu. Překvapení nás však čekalo v kempu v Haimingu. Kemp tam není. Jednání nebylo jednoduché, zvlášť protože dědek naprosto neohroženě najel s Ferďáskem i vlekem tam, kde kdysi býval průjezd do kempu a málem zbořil půl venkovního posezení restaurace i se stojanem na kola. Ochota místních však předčila veškeré meze. Zařídili nám ubytování na místní louce s hotelovou snídaní za pár eurošušňů. Skvostnost místních záchodů jako obvykle ocenil především Filip.
Se vzpomínkou na mistra Husa jsme ještě ráno poslali spodní Öetz a vyrazili směr Brno.

Vojta

ČPV Teplá a Střela

7 Říj

Na ČPV Teplá a Střela se odjíždělo v pátek 18. září. Sraz na loděnici byl před čtvrtou hodinou odpolední a do pěti už byla všechna auta až na Rujbrovy na cestě. Ti, kteří jeli s Rujbrovými na odvoz museli na loděnici počkat asi dvě hodiny. Nakonec jsme se i mi dočkali a v sedm hodin jsme vyrazili směr Praha, kde jsme ještě vyzvedávali Vojtu. Cesta do Prahy proběhla bez obtíží. Do Prahy jsme dorazili kolem deváté večer, vyslechli jsme Vojtův strhující referát o budově, u které jsme stavili cituji: „Tohle je depo, spí tam vláčky.“ a vyjeli jsme směrem na Karlovy Vary. Cesta nám uběhla poměrně rychle a po jedenácté jsme dojeli do kempu kde už na nás čekal zbytek oddílu, který dorazil několik hodin pořed námi. Nekteří zůstali vzhůru na kus řeči s ostatními a my ostatní už jsme si šli najít místo v oddílových stanech a spát.

Ráno nás po výkladu trati jako jedny z prvních čekal start závodu ČPV Teplá. Závod byl příjemný. Branky byly pěkně postavené, voda tekla tak akorát, počasí bylo pěkné, a turisti i místní na Karlovarské kolonádě nás se zájmem pozorovali. Jediná chybička byla ne úplně profesionální záchrana u válečků na kolonádě, která nam přitopila pár závodníků. Jakmile jsme dojeli závod, rozdělili jsme se do dvou skupin, jedna jela s Aničkou rovnou do kempu a druhá, ta odvážnější, si šla sjet Megim doporučený Lomnický potok. Já jsem spadal do té první. Ta dojela do kempu, dala sušit mokré neopreny a šla se na hřející sluníčko naobědvat. Po chvíli dorazila Lomničákem nadšená a promáčená druhá skupina, která se po chíli přidala k našemu obědvání a vyhřívání se.

Po obědě jsme se jeli kulturně obohatit návštěvou centra Karlových Varů. Prošli jsme se po kolonádě, dali jsme si lázeňské oplatky a nakoupili jsme si zásoby na večer. Pak jsme se opět rozdělili do dvou skupin a každá si zvolila jinou cestu z centra zpět k autům. Rujbrovi s malým Vincentem v kočárku a pár zbebělci šli městem, a větší a dobrobrodružnější druhá skupina šla přes okolní kopce a vyhlídku Jelení Skok. Druhá skupina dorazila zpět k autům jako první, nacpala se do aut a jela do kempu. Chvíli po nás do kempu dorazili Rujbrovi se zbabělci a začalo večerní posezení. Spát šel každý podle svého uvážení, ale většinou jsme šli dříve než obvykle, protože jsme brzy ráno odjížděli na Střelu.

Hned jak jsme se ráno probudili jsme se dobalili, zbourali stany, nalili jsme se spoustou horkého čaje a vyjeli na start závodu ČPV Střela ve vesnici jménem Rabštejn nad Střelou. Tam jsme se v nepříjemné zimě převlekli do neoprnů a šli opět jako jedni z prvních startovat. Tento závod nebyl ani zdaleka tak pěkný jako Teplá. Vody bylo málo, branky divně rozestavěné a trať dlouhá. Příjemnějšími částmi závodu bylo krásné okolí řeky a sluníčko, které se nám rozsvítilo asi v polovině trati. Jakmile jsme dojeli závod, měli jsme před sebou asi ještě polovinu trati, než jsme mohli vystoupit. Touhle polovinou jsme si důkladně vykompenzovali nepříjemný závod, protože jsme vlastně celou dobu odpočívali a dělali blbosti. Pod dojezdu závodu nás čekala už jen cesta přímo domů, teda až na Rujbrovy a jejich pasažéry, kteří ještě stavěli v Praze, tentokrát jen ja krátké kulturní obohacení. Akce se mi velmi líbila a těším se na příští rok. Tím spíš, že dost možná nebude dostatek vody na to, aby se dala sjíždět Střela.

Kryštof

ČPV Svratka a splutí Jihlavy

19 Čvn

Hlavním cílem víkendu byl závod pod Vírskou přehradou, který náš oddíl pořádá. Ti, kteří mohli, vyrazili už v pátek ráno a postavili trať. My ostatní jsem přijeli odpoledne. Příznivci lezení si zpestřili odpoledne zdoláním místní via ferraty. Zbytku bohatě postačilo pivo/limo a židlička. Večer se grilovalo a Dědek s Dádou jako vždycky nezklamali. Mé pojídání masa lehce narušila informace, že bych měl jít na vodu, abych pomohl s nastavením bran. Moc se mi nechtělo, ale nakonec to bylo příjemné večerní zapádlování. Druhý den se jel závod. Většina instruktorů byla přidělena k bránám a po výkladu trati se začalo startovat. Závod byl příjemně dlouhý a trať dostatečně zajímává. Až odjela poslední loď, někteří už jen v klidu pojídali špekáček, jiní pádlovali až do vypnutí vody. Většina odjela kolem oběda. My zůstali, uklidili a někteří z nás se poté přesunuli na Jihlávku. Spali jsme jako většinou pod hrází. V neděli jsem si pak rozdělili děti a ve skupinkách vyrazili na řeku. Nejsilnější skupinka cvičila přejezdy ve válci, stavění lodě na zadek atd., ostatní pak nájezdy do vracáků, přejezdy proudu a nájezdy. Děti to zvládly, až na pár plavání, velice dobře a jediné co nás mohlo mrzet, byly spálené obličeje. Na vysedání se ještě chvíli cvičila záchrana a potom nás už čekala jen krátká cesta domů.
Filip

Soustředění Zábřeh

4 Čvn

Na víkend nebylo hlášený zrovna pěkný počasí. Déšť a sníh. Ideální počasí pro děti, které začínají pádlovat. Naštěstí Zábřežská loděnice nabízí kvalitní zázemí a vodu tak akorát. Takže jsem vypnul notebook s počasím, podíval se z okna na oblohu a řekl si, že to bude v pohodě.
Po příjezdu do Zábřehu jsme si povídali o vybavení a lodích. Nechal jsem je, aby zapojili své makovice, který vybavení je na vodu vhodný a kterou loď si mají vzít na tu a onu vodu.
Druhý den po snídani rozpádlování a procvičování základních záběrů. A pak hned to, na co se všichni těšili nejvíc – sjezd peřejky (WW1) s vyhlášenou bonusovou bránou. Někteří se tak těšili, až jim slzičky tekly. Ale nakonec to sjeli všichni za hlasitého hlaholu a potlesku. Dokonce i bonusová brána byla pokořena těmi nejstatečnějšími. Potom nějaká videa z vody. A znovu pádlovat a pádlovat, protože proto jsme sem jeli. V podvečer procházka s prohlídkou nebezpečného jezu. Večer zase video a povídání o řekách.
Ráno navazujeme lodě a vyrážíme na vršek Moravské Sázavy. Je málo vody a tak spíš šoupeme po kamenech. Prohlídka dalšího nebezpečného jezu. Tady jsem se rozhodl je trochu nachytat a řekl jsem jim, že to pojedeme. A čekal jsem, až se v někom objeví pud sebezáchovy a pochopí (Michalem a Dášou) našeptávané indicie, že tohle jet opravdu nemůžeme. Nakonec se jeden drobný hlásek přece jen objevil a pak další. Takže sláva! Nezabijeme se a můžeme jet po obědě domu.
Celý víkend byl do minuty nabitý. A celý víkend svítilo sluníčko. A celý víkend byl boží, protože děti byly boží. A bez svýho týmu – Honzi, Dáši a Michala bych to takhle nedal. Takže DÍK!

Přebor v eskymování 2019

3 Dub

Na jaře jsme se opět zúčastnili přeboru v eskymování. Stál před námi nelehký úkol obhájit medailová umístění z minulého ročníku. Tento úkol naši závodníci zvládli bez mrknutí okem.

Medailová umístění našich členů v krajském kole
Kategorie Žactvo s dopomocí Žactvo Dorostenky Dorostenci Ženy Muži
1. Honza Číhalík Oliver Hamerský Mája Fialová Janča Fojtíková Honza Holánek
2. Eva Fojtíková Jakub Dohnal Dáša Hodaňová Tomáš Holas
3. Barča Dvořáková Laďa Machala David Holas

 

Medailová umístění našich členů v celorepublikovém kole
Kategorie Žactvo Dorostenky Ženy Muži
1. Oliver Hamerský Denča Řihová Dáša Hodaňová Honza Holánek
2. Janča Fojtíková

V doprovodné soutěži bylo úkolem dvojic přepádlovat dvojici soupeře na stejném raftu na svůj břeh. Naši borci se sice snažili seč mohli, nicméně ostatní siláky na svůj břeh nepřetáhli.
Výběr fotek z akce zde.

ČPV Jihlava

22 Čvn

Pro náš oddíl asi nejdůležitější závod v sezóně, závod, který pořádáme. Bylo potřeba zařídit a nachystat spoustu věcí, ale vše se nakonec podařilo. Poté co jsme zjistili, že závod na Svratce se nám nepodaří zařídit, jsme se všichni snažili, aby se závod na Jihlavě povedl co nejlépe. Někteří ze stavěčů tratě dojížděli do Mohelna v průběhu celého týdne a chystali jednotlivá brankoviště. V sobotu ráno tak mohl závod bez problému odstartovat. Tentokrát jsme měli čísla úplně poslední, abychom měli přehled o počtu lodí, které máme na trati. Vše od pátečního večírku až po příjezd poslední lodi parádně klapalo. My jsme si závod i jeho chystání užili a dle kladné odezvy soudím, že se líbil i ostatním.

ČPV Sázava a ČPV Teplá

25 Kvě

ČPV Sázava

Letošní Sázava pro nás všechny byla velkou novinkou. Závod byl totiž kvůli nedostatku vody zkrácen na pouhé 4 kilometry. Tím se z něj stal velice napínavý sprint, při kterém opravdu záleželo na každé brance a každé minutě. Byla to příjemná změna oproti tradičnímu sedmnáctikilometrovému závodu, na který jsme na Sázavě zvyklí. I když jsme vyráželi z Týnce nad Sázavou, jako každý rok, se startovní brankou jsme se potkali a o pár kilometrů níže. Cílová branka byla posunuta o několik kilometrů výše proti proudu, ale po jejím projetí se stejně všichni závodníci museli dostat do Pikovic, kde se normálně závod končí. Nám se podařilo tomuto zdlouhavému dojezdu vyhnout a vystoupili jsme dříve. Do Pikovic vrátit čísla a zúčastnit se tomboly pak jelo jen jedno auto a zbytek vyrazil k blízkému potoku, aby využil čas, který jsme získali zkrácením závodu. Mě osobně by vůbec nevadilo, kdybychom se se závodem v této podobě na Sázavě potkali i příští rok.

ČPV Teplá

Po tombole jsme z Pikovic vyrazili směr Karlovy Vary, kde následujícího dne startoval závod ČPV Teplá. Po nějaké době se k nám v kepu připojili i ostatní a vyprávěli nám své zážitky z Kocáby. Samozřejmě večer nemohla chybět procházka k blízké hrázi. Druhý den se nám podařilo získat jedna z prvních čísel a zajistili jsme si tak včasný odjezd domů a příjezd do Brna v rozumný čas. Závod se velice poved. Branky byly pěkně postavené, jediné co by se snad dalo vytknout, že některé z nich byly pověšeny příliš nízko. Velice příjemně mě překvapilo, že tam bylo mnohem méně lidí, než na kolik jsem na Teplé zvyklá a nedocházelo tak k nepříjemným situacím, kdy účastnící volného splutí překážejí závodníkům. Závod byl díky tomu opravdu příjemný a skutečně jsem si ho užila.

ČPV Otava a Vydra

20 Dub

Po dlouhých letech měla Otava konečně dostatek vody a tuto příležitost jsme si nemohli nechat ujít.
Vyjížděli jsme už v pátek, protože cesta na Šumavu je dlouhá, ale závod se jel až v sobotu. Branky byly moc pěkně technicky postavené a mě osobně se líbilo, že tam bylo méně lidí než na jiných závodech ČPV.

Když závod skončil, sjeli jsme si závodní úsek ještě jednou bez branek a v Radešově jsme se rozdělili na dvě skupiny. Jedna pokračovala dál po Otavě do kempu a ta druhá navázala lodě a vyrazila k Vydře. Večer jsme si ugrilovali něco dobrého na zub a zahráli si u ohně na kytaru. Spát se šlo ale brzy, protože nás čekal další náročný den.

V neděli se vyrazilo rovnou k Vydře, udělali jsme jen krátkou zastávku, abychom zjistili, jestli je pořád dost vody. Jel se o něco kratší úsek, než předchozí den, protože vody bylo méně, ale za to se jel dvakrát. Potom jsme ještě přejeli k Čenkově pile a zakončili víkend ještě jedním zkráceným úsekem Otavy.

Byl to pro všechny bezpochyby náročný víkend, mnozí si zkoušeli, kde jsou jejich hranice sil, další museli překonat strach, ale všichni jsme si to moc užili.

Odemykání Doubravy 2018

7 Dub

Konečně! Po dlouhém zimním odpočinku je tady první akce venku na řece. Pro některé je to vůbec první řeka v jejich životě, pro ten zbytek první voda v sezóně.


V sobotu 7. 4. jsme po velice brzkém vstávání dorazili do Pařížova. Na vodě jsme se rozdělili na menší skupinky, aby se nám lépe trénovalo, ale vesměs jsme se drželi pohromadě. Po dojezdu do Ronova nad Doubravou, kde byl cíl naší cesty, jsme postavili stany a pochutnali si na grilované večeři. Po večeři si už každý řídil zábavu sám.

Druhý den jsme jeli ten samý úsek znovu, jen se trochu promíchaly skupinky. Když jsme dojeli dolů, učili se nováčci navázat lodě na vlek a po úspěšném zvládnutí této disciplíny jsme vyrazili domů.

JMK přebor v eskymování

11 Bře

Sešli jsme se v 13:15 před bazénem TJ Tesla. Potěšilo mě, že nás bylo opravdu hodně. Před závodem jsme se trochu rozjezdili a doladili poslední chybičky. Potom už jsme se mohli vrhnout do zápasu o tu nejmenší loď a nejlepší vybavení a začít závodit.

Bylo to pár dlouhých hodin fandění, pobíhání s materiálem a závodění, ale zvládli jsme to. Konečně bylo dozávoděno a rozhodčí začali počítat výsledky. Pro nás v tu chvíli začala volná zábava, bazén byl volný a mi v něm mohli blbnout, buď v kajacích, nebo jen tak. Bezpochyby to byla nejzábavnější část dne. Ale i hrátkám ve vodě byl brzy konec a přistoupilo se k vyhlášení výsledků.

Náš oddíl, především v kategoriích mládeže, ovládl stupínky vítězů. Ti co obsadili první tři místa se setkají znovu za čtrnáct dnů, kdy se utkají s konkurencí z celé republiky.

Jan Holánek – 1. místo K1 muži
David Holas – 2. místo K1 muži
Jan Hodaň – 3. místo K1 muži
Jakub Martikan – mimo stupně vítězů (K1 muži)
Jana Fojtíková – 2. místo K1 ženy
Tomáš Holas – 1. místo K1 dorostenci
Dagmar Hodaňová – 1. místo K1 dorostenky
Marie Fialová – 3. místo K1 dorostenky
Hynek Martikan – 2. místo C1
Vladimír Machala – 1. místo K1 žactvo
Kordova Zdenka – 2. místo K1 žactvo
Oliver Hamerský – 3. místo K1 žactvo
Oliver Nádeníček – mimo stupně vítězů (K1 žactvo)