Mamka otázka č.1: „ Bylo ti zima?“ Já: „ Ne“
Mamka otázka č.2: „Měl jsi hlad?“: Já: „ Jo, ale já ho mám pořád“
Co jíme na vodě s rodiči?
Když jedeme se rodiči vícedenní vodu, tak s sebou na začátku vezeme řízky, palačinky, zapečené toasty a postupně jak ubývá, tak jíme chleba s paštikou, vaříme nudle, ohříváme Trenčiaský párek s fazolemi, baštíme klobásky a smažáky v kioscích okolo Vltavy, Otavy a toho, co zrovna jedeme.
Když jedeme jednodenní Jihlavou s rodiči nebo Moravici, tak s sebou vezeme namazaný chleba a tatranku. Vydatně snídáme a poté dvakrát večeříme – ne všichni.
Stravování bez rodičů.
Na jednodenní Jihlavku jsme s bratrem vybaveni ohromnou svačinou, v naději, že ji budeme konzumovat postupně. Realita je jiná. Než navážeme lodě, dojedeme k řece a nasedneme, nejím vůbec. Po přijetí k mostu u Templáku už mi kručí v břiše a jsem docela rád, že končíme u mostu v Hrubšicích a v autě je můj batoh s jídlem, vyslékám z neoprenu a převlékání, stejně jako vytahovaní a chystání lodě neustále žvýkám jeden chleba za druhým.
Pak sedím a trávím při čekání na odjezd. Potom sním, co zbylo v batohu – tyčinky a jablka a tak. Když dojedu domů, vychytralá máma mi dá dva talíře polévky a pak ohromnou porci hlavního jídla.
Ležím a trávím. Potom škemrám večeři, to předtím jsem nazval obědem a vůbec mi nevadí, že večeře je asi 2 hodiny po obědě.
Spím a trávím.
Na vícedenní vodácký pobyt jsme vybaveni chlebem s řízkem, buchtou a různými tyčinkami, tatrankami atd.
Na Hameráku si máme vařit sami. Poté co mi sešili bradu, se mi moc nechce, ale mám hlad a Eda jídlo uvaří. Ohřejeme vodu a nasypeme čínskou nudlovou polévku s kuřecí příchutí. Sníme to a dáme další kolo. Tentokrát čínskou nudlovou polévku s hovězí příchutí, ale i tak chutnají stejně. Dorazíme se chlebem se salámem.
Nejlepší je na cvičném kanále České Vrbné, to vaří Dědek, všechno je dobré. Když si umyju ešus, jsem plný, sice bych si za hodinu dal znovu, ale ještě mám něco v batohu.
Martin Chyba