Každý rok jezdí Káčátka I Ostříži na putovní tábor po české či slovenské řece, letos jsme se rozhodli tyto dvě akce spojit a jeli jsme všichni společně. Smutná realita posledních let je, že prostě není voda, ani letošek nebyl vyjímkou a do poslední chvíle jsme nevěděli, kam a jestli vůbec pojedeme. Nakonec jsme se rozhodli pro řeku Orlici a dobře jsme udělali ✌️.
První noc jsme strávili v moc pěkném kempu v Potštejně, vede tam (alespoň pro nás v dodávce) velice strmá a dobrodružná příjezdová cesta. Orlice kempem sice protéká, ale vody bylo sotva po kotníky, tak jsme ráno museli spendlovat trochu níž a velká akce nafukování lodí a zjišťování co nám chybí, mohla začít. Zázrak, máme všechno! První úsek je nejzajímavější (= nejvíc teče) a ti co jedou na kanoi poprvé sami (čti bez rodiče kormidelníka) křižují řeku od břehu k břehu. Nevadí, nikam nespěcháme, na to abychom dojeli do dalšího 12 km vzdáleného kempu máme celý den.
Další noc stavíme stany v Kostelci and Orlicí. Zkušení vodácí, co zde byli už před čtyřmi roky tvrdí, že to je poslední pěkné místo na spaní, máme se prý připravit na saigón a fronty na záchody. Rozhodujeme se proto strávit v tomto kempu i další noc a druhý den se rodělíme na dvě skupiny. Skupina 1 jede oskautovat kratší úsek po vodě a skupina A vyráží na výlet do nedalekých Častolovic na prohlídku zámeckého parku a místní mini-zoo. Krmení a hlazení zvířat byla naprostá topovka, kluci si zvlášť oblíbili rohatýho kozla Romana a lamu Boženu. Večer se obě skupiny opět potkaly v Kostelci a užívali si pohodu v kempu.
Třetí den nás čeká asi 13 km dlouhý úsek do Týniště and Orlicí. Cestou uděláme několik jídelních a koupacích zastávek, vyzkoušíme si házečky a splouváme řeku po vestách, prostě ta správná letní zábava. Počasí je skvělé, řeka už ne tak průzračná jako předtím, ale pořád jde vidět na dno. Kemp Rampa v Týništi je přesně takový, jak jsme čekali. Hlava na hlavě, horko těžko se nám podaří zaparkovat auta a postavit stany plus minus vedle sebe. Děcka jsou unavený z celodenního řádění a jdou brzy spát.
Poslední den ráno se budíme do lazaretu, několik dětí v noci zvracelo, mají celkovou slabost a jsou, chudáci, nevyspalí. Příčinu jsme nezjistili, nejšpíš kombinace nalokané říční vody, úpalu a celkové únavy. Nemocné proto posíláme hned ráno domů a přeživší se vydávají na poslední a nejkratší úsek tohoto puťáku. Plavba probíhá ve stejném duchu jako předchozí dny, končíme na strmém vysedacím místě kousek za Štěnkovem a na pendly čekáme v místním stanovém táboře. Zabalíme, rozloučíme se a hurá domů. Bylo to fajn, příště zas😊
