Letošní letní výprava posunula hranice našeho oddílu zase o kousek dál. Ve druhé půlce července jsme vyrazili za vodou, ale tentokrát ne do Alp, nýbrž rovnou do Norska.
Sešlo se nás hodně – dvě plné dodávky, každý vlek poctivě naložený kajaky a zásobami. Jídla jsme měli dost, ale zpočátku bylo třeba si nastavit dávkování. Ne nadarmo dědek říkává, že jíme jako polský zájezd. Snad jen sušená vajíčka si moc fanoušků nezískala, ty už příště opakovat nebudeme.
Cesta tam: trajektem a nocí
Odjezd byl večerní, cíl jasný – trajekt do Skandinávie. Noční řízení, střídání za volantem, odbočka na Ještěd a žehnání bohům ještě na českém území. Ráno trajekt, norské břehy a pak už jen hory, fjordy a divoké řeky.
Vodní highlights – Sjoa a okolí
Po příjezdu jsme zakotvili v kajakářském kempu u řeky Sjoa, kde jsme se potkali s Edou a Vorym. První půlka zájezdu se nesla ve znamení deště a velké vody, což znamenalo, že Sjoa nabídla různé úseky pro všechny úrovně od playrunu až po Åmot. Mimo to jsme vyráželi na další toky v blízkém i vzdálenějším okolí:
- Lower Etna (14,2 m³) – vody tak akorát, většina přenesla jednu peřej ve spodní části.
- Otta (300 m³) – nestojí za řeč.
- Bøvra (13 m³) – málo vody, po prvním slajdu jsme vysedli.
- Horní Rauma (8 m³) – krásná řeka, kde jsme potkali Zacka Muttona z Nového Zélandu. Čihi se s ním hned pustil do řeči.
- Driva (29 m³) – pěkná, ale poměrně děravá.
- Atna (30 m³) – první půlka nic, druhá půlka zajímavější, těžší úseky připomínaly Vydru.
- Sjoa (od 115 m³ po 30 m³) – různé úseky, od Åsengjuvet po playrun do kempu + někteří Åmot.
- Prohlížení Ula slajdů – měly moc vody.
V první polovině zájezdu se část výpravy vydala na pěší výlet na Veslfjellet, což je hora obklopená krásnými jezery, zatímco ve druhé části si někteří užili ferratu v Andalsnes, a velká část skupiny mezitím prohlížela spodní úsek Raumy. Když jsme se vrátili k vodě, Sjoa už klesla na medium až low stav, takže jsme si dali znovu Åsengjuvet a playrun, tentokrát s jinou dynamikou.
Zajímavosti a dojmy
Na část zájezdu se k nám přidali hradečáci – Julča, Natka a nepádlující doprovod, včetně Aleše, jehož jméno se neustále měnilo podle toho, kdo na něj volal. V první polovině zájezdu občas pršelo, ve druhé už bylo krásně a slunečno. Světlé noci byly trochu matoucí – člověk snadno ztratil pojem o čase, chodilo se spát pozdě a vstávání bylo o to těžší. Některým světlo rušilo spaní, jiní si naopak užívali nekonečné soumraky.
Verdikt
Norsko bylo naprosto parádní. Skvělá voda, ještě lepší parta, příroda, co se nedá popsat, a jídlo… no, jídlo bylo výborné, jen ho mohlo být víc. Rozhodně výprava, kterou budeme chtít zopakovat.
Vojta