V tradičním letním termínu jsme vyrazili do Rakouských a částečně Švýcarských Alp. Letos si věrozvěsti vybrali k výročí svého příchodu na Moravu jak naschvál neděli, takže s dnem volna jsme mohli spoléhat jenom na mistra Jana Husa. Jako náhrada za zrušené letní Norsko je to sice slabší odvar, nicméně akce se náramně vydařila ke spokojenosti všech účastníků, a dokonce i dědka. Vzhledem k nejasnosti situace ohledně koronaviru a rychlému plánování akce jsme pádlovali v menším počtu než obvykle. O to údernější se složil tým: pádleři Steve, Finn, Matěj, Homo, Filip, O-river, Vojta; zázemí, řidič, kuchař: dědek.
Odjezd byl stanoven na středeční večer. Hned po výboru jsme naplnili dědkokáru a vyrazili směrem jih. Ještě před Mikulovem padli první nadávky. To z O-rivera vylezlo, že to s balením přehnal a má zbytečně moc věcí. Cíl zájezdu byla oblast kolem Rakousko-Švýcarsko-Italského trojmezí. Jet tak daleko najednou se nehodí, a tak jsme přespali u Lammeru. Místní nám přenechali už rozdělaný oheň i spací místo v suchu. Asi se nás lekli. Ve čtvrtek Lammeröfen za menší vody a přejezd směr hotel Brail.
Ve Švýcarsku nám náramně vyšlo počasí – vydatně pršelo celou noc. To pro znalé místní hydrologie znamená jediné – poteče Susasca. Krásný místní potok s velikým spádem. Tobogán od nasedání až do Innu. Zářez si Susasca udělala na Homově obočí. Stihla to těsně, Honza už byl na posledních metrech od soutoku s Innem. Po chvíli přemýšlení jsme zkusili dát Homa do místního blázince, nechtěli ho. Proč, nevíme. Nechali jsme Homa vlastnímu osudu a nasedli na pěkně nakoupený Inn (68m3 v Taraspu). V omezeném počtu jsme dali Giarsun, kde byla velká voda pěkně znát, Scuol a Tössener.
V sobotu byla nálada i den vhodný k ubrání tempa a nabrání dechu. Volba padla na Trisannu a Sannu. Až na závěrečnou peřej na Trissaně v See nebylo co řešit. Zpětně mi ostatní řekni, že onu peřej vlastně dopředu moc neprohlíželi a pořádně jsem ji viděl sám. Každopádně trošku znejistili, když jsem po 10 km ležérního tempa začal pádloval plným tempem a zmizel za hranou. Kdyby si ji prohlídli dopředu, tak by věděli, že je to parádní peřej, hodně z kopce a s čistýma lajnama. Takto to museli zjistit až pohledem z kajaku ¯\_(ツ)_/¯.
V neděli jsme za parádního počasí dali Imster schlucht a spodní Öetz, zlatý hřeb celého zájezdu. Překvapení nás však čekalo v kempu v Haimingu. Kemp tam není. Jednání nebylo jednoduché, zvlášť protože dědek naprosto neohroženě najel s Ferďáskem i vlekem tam, kde kdysi býval průjezd do kempu a málem zbořil půl venkovního posezení restaurace i se stojanem na kola. Ochota místních však předčila veškeré meze. Zařídili nám ubytování na místní louce s hotelovou snídaní za pár eurošušňů. Skvostnost místních záchodů jako obvykle ocenil především Filip.
Se vzpomínkou na mistra Husa jsme ještě ráno poslali spodní Öetz a vyrazili směr Brno.
Vojta