Po dlouhých letech měla Otava konečně dostatek vody a tuto příležitost jsme si nemohli nechat ujít.
Vyjížděli jsme už v pátek, protože cesta na Šumavu je dlouhá, ale závod se jel až v sobotu. Branky byly moc pěkně technicky postavené a mě osobně se líbilo, že tam bylo méně lidí než na jiných závodech ČPV.
Když závod skončil, sjeli jsme si závodní úsek ještě jednou bez branek a v Radešově jsme se rozdělili na dvě skupiny. Jedna pokračovala dál po Otavě do kempu a ta druhá navázala lodě a vyrazila k Vydře. Večer jsme si ugrilovali něco dobrého na zub a zahráli si u ohně na kytaru. Spát se šlo ale brzy, protože nás čekal další náročný den.
V neděli se vyrazilo rovnou k Vydře, udělali jsme jen krátkou zastávku, abychom zjistili, jestli je pořád dost vody. Jel se o něco kratší úsek, než předchozí den, protože vody bylo méně, ale za to se jel dvakrát. Potom jsme ještě přejeli k Čenkově pile a zakončili víkend ještě jedním zkráceným úsekem Otavy.
Byl to pro všechny bezpochyby náročný víkend, mnozí si zkoušeli, kde jsou jejich hranice sil, další museli překonat strach, ale všichni jsme si to moc užili.