Určitě se všichni shodneme, že Hamerák je i přes tradičně nepřející počasí nejzajímavější závod ČPV. Proto byla i tento rok účast vysoká. Sraz na loděnici byl v 16 hodin a vzhledem k tomu že navazování trvalo jako obvykle déle, než se předpokládalo, do kempu jsme dorazili až za úplné tmy. Po příjezdu si každý zabral co nejlepší místo na spaní v jedné ze dvou dřevěných chatek. Vzhledem k tomu, že venku už byla zima, sešli jsme se uvnitř jedné z chatek a zbytek večera jsme se bavili uvnitř.
Druhý den ráno nás hned po snídani čekal výklad trati. Startovali jsme jako jedni z prvních, proto jsme se hned převlékli do hydra a připravili na start. Po vyčerpávajícím závodě jsme všichni ocenili občerstvení, které si pro nás dole organizátoři připravili. Tento rok na nás bohužel nečekal všemi oblíbený vlak, který by nás dopravil zpět do kempu, ale museli jsme se spokojit jen s autobusem, kde bylo navazování lodí chaotičtější než obvykle. Když jsme podruhé sjeli vrchní část Hameráku, počkali jsme společně s mladšími členy oddílu na výklad trati Hameráčku, což je zkrácená verze závodu. Děti poté zajely úspěšně i svůj závod. Následně jsme se vrátili zpět do kempu a v hospodě jsme si dali pozdní oběd. Navečer proběhla tombola a vyhlášení výsledků závodu. Z našeho oddílu se nejlépe umístili Filip Drobek, který byl i přes tři ťuknuté branky na 2. místě v kategorii junioři, a Oliver Hamerský, který v kategorii hochů obsadil krásné 6. místo.
Navečer se většina bavila buďto u ohně, kde hrálo hned několik kytar nebo v hospodě u piva či limonády. V noci taky vzniklo několik kajakovníků. Pár lodí majitelé našli ráno na střeše a dvě byly pověšené na stromech. Novinkou však bylo dílo vystavené hned za chatkami. Visela tam totiž na stromě popelnice plná Wernerů a jiných drahých pádel.
Druhý den jsme si naposledy sjeli celý Hamerák. Na oběd nám konečně vylezlo sluníčko, a tak jsme se mohli ohřát. Po vydatném obědě jsme si sbalili věci, uklidili chatky a připravili jsme se k odjezdu. To však nebylo tak jednoduché. Po sychravém víkendu byla půda značně rozmáčená. Ferďase zapadlého v bahně jsme museli silou roztlačit a pak ještě kousek cesty podložit kola dřevěnými prkny, která ležela opodál. Domů jsme se vrátili unavení, ale zato se skvělými novými zážitky.
Denča