Archiv autora: Filip Drobek

I letos potvrdil Hamerák svou pověst nejatraktivnějšího závodu ČPV, který dokáže přitáhnout vodáky ze všech koutů republiky. Navzdory typicky sychravému počasí se akce zúčastnilo rekordní množství nadšenců, kteří se těšili nejen na vodu, ale i na tradiční společenskou atmosféru.

Sraz na loděnici jsme naplánovali na 16. hodinu. Jak už to tak bývá, navazování lodí se protáhlo, a tak jsme do kempu dorazili až za tmy. Po příjezdu každý rychle zabral místo na spaní v chatkách. Chladné počasí nás svedlo dohromady do jedné z chatek, kde jsme společně strávili příjemný večer plný historek a smíchu.

Po ránní snídani nás čekal podrobný výklad trati. Startovali jsme mezi prvními, a tak jsme se rychle převlékli do hydra a vyrazili na vodu. Trať byla letos obzvláště náročná kvůli vysokému průtoku, ale všichni jsme to zvládli s odvahou a nadšením. Po závodě nás čekal zasloužený odpočinek u stánku s občerstvením.

Letos nám organizátoři připravili již klasicky dopravu autobusem, takže o hektické nákládání lodí nebyla nouze. Po druhé jízdě vrchní části jsme zůstali na čekání s mladšími členy oddílu, kteří si vyslechli výklad trati Hameráčku. Děti se s touto zkrácenou verzí závodu vypořádaly na jedničku.

Po návratu do kempu jsme si dopřáli teplý oběd v hospodě. Navečer proběhla tombola a slavnostní vyhlášení. Pavel Srbecký vybojoval krásné 10. místo ve velice nabité sestavě kategorie K1M a na 7. místě v kategorii juniorů se umístil Hugo Parolek. V katergorii K1Ž pak 10. místo obsadila Marie Fialová a v těsném závěsu na 11. příčce Renata Sekaninová.

Zábava se tradičně rozjela u ohně za doprovodu kytar. Někteří si našli cestu do hospody, jiní si užívali nočního dobrodružství. Nechyběly ani vodácké vtípky – kajaky se objevily na nečekáných místech, včetně střech a stromů. Největší atrakcí se stala popelnice plná pádel pověšená na větvi.

Poslední den jsme si sjeli celou trať Hameráku ještě jednou. Na oběd se konečně ukázalo slunce, které nás příjemně zahřálo. Po obědě jsme se pustili do balení a úklidů a nakonec všichni vyčerpáni dorazili zpět na loděnici.

Určitě se všichni shodneme, že Hamerák je i přes tradičně nepřející počasí nejzajímavější závod ČPV. Proto byla i tento rok účast vysoká. Sraz na loděnici byl v 16 hodin a vzhledem k tomu že navazování trvalo jako obvykle déle, než se předpokládalo, do kempu jsme dorazili až za úplné tmy.  Po příjezdu si každý zabral co nejlepší místo na spaní v jedné ze dvou dřevěných chatek. Vzhledem k tomu, že venku už byla zima, sešli jsme se uvnitř jedné z chatek a zbytek večera jsme se bavili uvnitř.

Druhý den ráno nás hned po snídani čekal výklad trati. Startovali jsme jako jedni z prvních, proto jsme se hned převlékli do hydra a připravili na start. Po vyčerpávajícím závodě jsme všichni ocenili občerstvení, které si pro nás dole organizátoři připravili. Tento rok na nás bohužel nečekal všemi oblíbený vlak, který by nás dopravil zpět do kempu, ale museli jsme se spokojit jen s autobusem, kde bylo navazování lodí chaotičtější než obvykle. Když jsme podruhé sjeli vrchní část Hameráku, počkali jsme společně s mladšími členy oddílu na výklad trati Hameráčku, což je zkrácená verze závodu. Děti poté zajely úspěšně i svůj závod. Následně jsme se vrátili zpět do kempu a v hospodě jsme si dali pozdní oběd. Navečer proběhla tombola a vyhlášení výsledků závodu. Z našeho oddílu se nejlépe umístili Filip Drobek, který byl i přes tři ťuknuté branky na 2. místě v kategorii junioři, a Oliver Hamerský, který v kategorii hochů obsadil krásné 6. místo.

Navečer se většina bavila buďto u ohně, kde hrálo hned několik kytar nebo v hospodě u piva či limonády. V noci taky vzniklo několik kajakovníků. Pár lodí majitelé našli ráno na střeše a dvě byly pověšené na stromech. Novinkou však bylo dílo vystavené hned za chatkami. Visela tam totiž na stromě popelnice plná Wernerů a jiných drahých pádel.

Druhý den jsme si naposledy sjeli celý Hamerák. Na oběd nám konečně vylezlo sluníčko, a tak jsme se mohli ohřát. Po vydatném obědě jsme si sbalili věci, uklidili chatky a připravili jsme se k odjezdu. To však nebylo tak jednoduché. Po sychravém víkendu byla půda značně rozmáčená. Ferďase zapadlého v bahně jsme museli silou roztlačit a pak ještě kousek cesty podložit kola dřevěnými prkny, která ležela opodál. Domů jsme se vrátili unavení, ale zato se skvělými novými zážitky.

Denča