Archiv autora: Ančk

Letos nebylo do poslední chvíle jasné, kam se vlastně s těmi nejmladšími
dětmi vydáme. Ač byla řeka Morava v plánu od samotného
počátku, počasí nám v létě nepřálo a pro velké sucho byla
většina českých řek na hranici sjízdnosti. Po několika telefonátech
a dvoudenní kontrole stavu všemožných vodočtů jsme se rozhodli,
že tu Moravu, nebo alespoň její nejvodnatější úsek prostě dáme
a čtyřdenní výlet z Postřelmova do Litovle mohl začít.
Moravu už jsme jeli s Ostřížema pár roků zpátky a byl to „strašnej
volej“. Jenže člověk se „párkrát“ vyspí a ta traumata odplavou někam
do pozadí, zůstane jen vzpomínka na supr večírky. No a hned
po prvním úseku se všechny tyto nekonečné pádlovací vzpomínky
vrátily, protože Morava je prostě volej, tečka. Ale naštěstí řeka meandruje
malebným Litovelským pomoravím a je se na co koukat.
Každého zaujme něco jiného, my dospělí se kocháme krásou
okolní krajiny a vychlazeného piva, děti skáčou nadšením,když
projíždíme kolem padlých stromů a nafouknuté mrtvolky bobra.
Počasí je, k radosti dětí, blátivé, ale deště se nám na vodě vyhýbají.
Starší děti si splutí oživili jízdou na kajaku, mladší jízdou proudem
po vestě. Celkově se puťák vydařil. Výlet jsme zakončili návštěvou
Mladečských jeskyní a pak už hurá zpět do Brna, chystat se do škol
a školek, protože tohle je poslední prázdninový týden….

Akce byla částečně hrazena z dotace OŠML MMB.

Anička

Jako poslední dobou každý rok jsme i letos na přelomu července a
srpna vyrazili na „lyžařskou“ chalupu do Čenkovic.
Hned na začátku pobytu se nám podařilo rozbít vnitřní křídlo
okna. Spojili jsme příjemné s užitečným a vyrazili na výlet do
Lanškrouna ke sklenáři a na „armádní“ hřiště. K odpočinkovému
programu již tradičně patří sběr borůvek, letos „okořeněný“ o možnost
vidět na vlastní oči zmije, neboť jich, dle sdělení místních,
bylo víc než dost. To se nám ne a ne podařit a tak jsme v marné
snaze nasbírali borůvek víc než dost jak na buchty (které mizely
rychleji, než jak před námi prchaly zmije), tak na marmelády, co
jsme si odváželi domů. Na ohni jsme opékali nejen špekáčky, ale i
trdelníky a musím říct, že jsme se v technice návinu od loňska dost
zlepšili. V lomu u Bystřce, kde je bezva koupání byla letos schovaná
poslední zpráva pokladové hry a kdo ji chtěl získat musel pro
ni dobrodit. Pak už byl čas zabalit, uklidit chalupu a vydat se na
zpáteční cestu k domovu.

Akce byla částečně hrazena z dotace OŠML MMB.

Marta

V pátek 9. září jsme odpoledne z loděnice vyrazili směrem na Prahu. Praze
jsme se však vyhli a sjeli jsme, tuším, směrem na Plzeň. Celá cesta až na
tábořiště proběhla bez větších obtíží, avšak náš příjezd byl mírně znepříjemněn
docela vydatným deštěm, který nás zaléval až do rána. V dešti se
nám podařilo postavit stany a díky umění a rychlosti stavitelů jsme v nich
měli i docela sucho. Jakmile jsme je dali dohromady, vzali jsme si vybavení
pro hostinu a šli ji uspořádat do hlavního pártystanu postaveného pořadately.
Tam jsme se připojili k bující zábavě, zpěvu a obecnému hlaholu,
pojedli, popili a šťastně se uložili ke spánku. Ráno jsme se vzbudili do trošku
méně deštivého počasí, což nás potěšilo, dopřáli jsme si příjemnou snídani,
všechno sbalili a vyjeli jsme směrem ke startu závodu. Ten byl několik
kilometrů proti proudu řeky pod hrází Nýrské přehrady. Tam jsme nafasovali
čísla, vyslechli si výklad trati s jejími četnými jezy, v tombole vyhráli skvostné
ochranné brýle a vystartovali. Závod byl příjemný, řeka se zprvu vinula
příjemnými zákruty a pak se trošku vyrovnala. Závodění také zpestřovaly
již zmíněné jezy. Když jsme dojeli, nakrmili a napojili jsme se občerstvením
zajištěného pořádajícím oddílem z Plzně, sbalili a často řádně vyčerpaní
jsme vyjeli směrem do Roudnice nad Labem potrénovat na tamním vodáckém
kanále.
Po cestě nás pár uslo, ale na příjezd do krásné Roudnice jsme už byli všichni
vzhůru. Krásné historické centrum města právě žilo jakousi zábavou, my
jsme jím ale projeli, přejeli po mostech přes Labe a zaparkovali v kempu patřícím
k zázemí kanálu. Tady jsme opět v rychlosti, ale už s krásným počasím
rozhodili stany, a jali se očumovat slalomáře trénující na kanále. Po chvíli se
nás pár statečnějších, v čele se Stevem, rozhodlo využít příležitosti, když slalomáři
dotrénovali a šli si také zapádlovat. Trénink na kanále byl velice příjemný.
Únava ze závodu nás rychle přešla a my jsme si mohli naplno užívat
vylidněného kanálu. Zasurfovali jsme si na surfařské vlně, zablbli ve válečcích,
ve kterých si i pár odvážlivců zaplavalo a bylo nám dobře. Zbytek nás
sledoval ze břehu a když je to přestalo bavit, šli si zařídit večeri. Za chvilku
jsme tedy skončili s vodními radovánkami a následovali jejich příkladu. Po
večeři jsme někteří šli prohlédnout zábavu ve městě, a zbytek šel spát. Ráno
jsme se vzbudili, nasnídali a opět se šlo rovnou na věc. Kanál tentokrát byl
o něco plnější a my už o něco unavenějsí, nicméně i tak si myslím, že i tento
trénink byl velice prospěšný. Před polednem jsme skončili, podruhé sbalili
stany a vyrazili na cestu domů. Opět kousek za Prahou jsme se ještě zastavili
v centru konzumu na Chodově, kde jsme si dali oběd. Po kratším zmatku s
hledáním svítivými cedulemi nákupního centra zmateného Číhalíka jsme se
opět naskládali do aut a vyrazili do Brna. Tam jsme k večeru zdárně dorazili.
Celá akce mi přišla moc fajn, Úhlava je příjemné ČPV a Roudnice skvělý
kanál. Nezlobil bych se, kdyby nám příští rok vyšlo lepší počasí, ale ani tak to
nebylo špatné.

Kryštof