Archiv autora: Ančk

Jako každý rok v srpnu jsme i letos vyrazili na tradiční vodácké putování po jedné z českých řek. Tentokrát volba padla – naprosto nedemokraticky – na Otavu. Ano, je to od nás daleko jak na severní pól, ale na druhou strnu: málo lidí, nádherné okolí a dokonce to místy i teklo. Takže palec nahoru, Čučo, dobrá volba!

Poslední týden prázdnin byl tak trochu prokletý a nejedna přihlášená rodina vodáků musela akci na poslední chvíli z různých důvodů zrušit (není nad to si poslední týden prázdnin zlomit klíční kost, že?). Ale i přes počáteční trable jsme se ve středu večer potkali v kempu Velké Hydčice a výlet mohl začít.

Změna oproti minulým ročníkům byla volba plavidel – konečně jsme se vyprdli na tahání Barak z loděnice a půjčili si plasťáky Vydrýsek, hurá, třeba už příště necháme v Brně i auta a dáme si pravý putovní tábor jak za časů Foglara, přecejen už plínky tahat nemusíme. Na to, že byl konec srpna, bylo jakž takž vody a velký bonus tohodle termínu v podobě volných kempů a možnost užít si této  jihočeské romantiky bez davu dalších turistů.

Den první: Sušice – Velké Hydčice Spaní v kempu Velké Hydčice, ráno pendl napěchovaným vláčkem do Sušice, kde jsme přebrali lodě a vyrazili na jeden z nejhezčích úseků Otavy, zpět do kempu. Trasa dlouhá zhruba 15 km byla plná koupání, zmrzlin, piv, vaflí a neférových vodních bitev (vodní pistol měl pouze Vašek)

Den druhý: Hydčice – Střelské Hoštice Opět spaní ve Velkých Hydčicích a ráno přejezd auty do páteční cílové stanice. Následovalo asi 10 km plavby s pravidelnými zastávkami na koupání, zmrzku, pivo, přenášení jezů a férové vodní bitvy (stříkací pistole dokoupeny). Ve Střelských Hošticích nás čekala hospůdka pro rodiče a skákací bubliny pro děti. Spokojenost na všech stranách.

Den třetí: Hoštice – Strakonice Spaní v kempu Hoštice, ráno přesun do Strakonic a pak asi 12 km plavby směrem za dudákem. Úleva, že jsme den předtím nedojeli až do kempu Katovice, který se s tím Hoštickým prostě nemohl rovnat.

Den čtvrtý: Hurá domů! Ráno jsme sbalili tábor, podnikli ještě rychlý výlet do Strakonic a hurá domů. Zítra už školky, školy a práce čekají. Byl to poslední prázdninový den, a tak jsme si ho užili, jak to jen šlo.

Tak za rok zase na vodě, ahóóój!

Každý rok jezdí Káčátka I Ostříži na putovní tábor po české či slovenské řece, letos jsme se rozhodli tyto dvě akce spojit a jeli jsme všichni společně. Smutná realita posledních let je, že prostě není voda, ani letošek nebyl vyjímkou a do poslední chvíle jsme nevěděli, kam a jestli vůbec pojedeme. Nakonec jsme se rozhodli pro řeku Orlici a dobře jsme udělali ✌️.

První noc jsme strávili v moc pěkném kempu v Potštejně, vede tam (alespoň pro nás v dodávce) velice strmá a dobrodružná příjezdová cesta. Orlice kempem sice protéká, ale vody bylo sotva po kotníky, tak jsme ráno museli spendlovat trochu níž a velká akce nafukování lodí a zjišťování co nám chybí, mohla začít. Zázrak, máme všechno! První úsek je nejzajímavější (= nejvíc teče) a ti co jedou na kanoi poprvé sami (čti bez rodiče kormidelníka) křižují řeku od břehu k břehu. Nevadí, nikam nespěcháme, na to abychom dojeli do dalšího 12 km vzdáleného kempu máme celý den.

Další noc stavíme stany v Kostelci and Orlicí. Zkušení vodácí, co zde byli už před čtyřmi roky tvrdí, že to je poslední pěkné místo na spaní, máme se prý připravit na saigón a fronty na záchody. Rozhodujeme se proto strávit v tomto kempu i další noc a druhý den se rodělíme na dvě skupiny. Skupina 1 jede oskautovat kratší úsek po vodě a skupina A vyráží na výlet do nedalekých Častolovic na prohlídku zámeckého parku a místní mini-zoo. Krmení a hlazení zvířat byla naprostá topovka, kluci si zvlášť oblíbili rohatýho kozla Romana a lamu Boženu. Večer se obě skupiny opět potkaly v Kostelci a užívali si pohodu v kempu.

Třetí den nás čeká asi 13 km dlouhý úsek do Týniště and Orlicí. Cestou uděláme několik jídelních a koupacích zastávek, vyzkoušíme si házečky a splouváme řeku po vestách, prostě ta správná letní zábava.  Počasí je skvělé, řeka už ne tak průzračná jako předtím, ale pořád jde vidět na dno. Kemp Rampa v Týništi je přesně takový, jak jsme čekali. Hlava na hlavě, horko těžko se nám podaří zaparkovat auta a postavit stany plus minus vedle sebe. Děcka jsou unavený z celodenního řádění a jdou brzy spát.

Poslední den ráno se budíme do lazaretu, několik dětí v noci zvracelo, mají celkovou slabost a jsou, chudáci, nevyspalí. Příčinu jsme nezjistili, nejšpíš kombinace nalokané říční vody, úpalu a celkové únavy. Nemocné proto posíláme hned ráno domů a přeživší se vydávají na poslední a nejkratší úsek tohoto puťáku. Plavba probíhá ve stejném duchu jako předchozí dny, končíme na strmém vysedacím místě kousek za Štěnkovem a na pendly čekáme v místním stanovém táboře. Zabalíme, rozloučíme se a hurá domů. Bylo to fajn, příště zas😊