Soustředění Zábřeh

4 Čvn

Na víkend nebylo hlášený zrovna pěkný počasí. Déšť a sníh. Ideální počasí pro děti, které začínají pádlovat. Naštěstí Zábřežská loděnice nabízí kvalitní zázemí a vodu tak akorát. Takže jsem vypnul notebook s počasím, podíval se z okna na oblohu a řekl si, že to bude v pohodě.
Po příjezdu do Zábřehu jsme si povídali o vybavení a lodích. Nechal jsem je, aby zapojili své makovice, který vybavení je na vodu vhodný a kterou loď si mají vzít na tu a onu vodu.
Druhý den po snídani rozpádlování a procvičování základních záběrů. A pak hned to, na co se všichni těšili nejvíc – sjezd peřejky (WW1) s vyhlášenou bonusovou bránou. Někteří se tak těšili, až jim slzičky tekly. Ale nakonec to sjeli všichni za hlasitého hlaholu a potlesku. Dokonce i bonusová brána byla pokořena těmi nejstatečnějšími. Potom nějaká videa z vody. A znovu pádlovat a pádlovat, protože proto jsme sem jeli. V podvečer procházka s prohlídkou nebezpečného jezu. Večer zase video a povídání o řekách.
Ráno navazujeme lodě a vyrážíme na vršek Moravské Sázavy. Je málo vody a tak spíš šoupeme po kamenech. Prohlídka dalšího nebezpečného jezu. Tady jsem se rozhodl je trochu nachytat a řekl jsem jim, že to pojedeme. A čekal jsem, až se v někom objeví pud sebezáchovy a pochopí (Michalem a Dášou) našeptávané indicie, že tohle jet opravdu nemůžeme. Nakonec se jeden drobný hlásek přece jen objevil a pak další. Takže sláva! Nezabijeme se a můžeme jet po obědě domu.
Celý víkend byl do minuty nabitý. A celý víkend svítilo sluníčko. A celý víkend byl boží, protože děti byly boží. A bez svýho týmu – Honzi, Dáši a Michala bych to takhle nedal. Takže DÍK!

Napsat komentář