Chvilka vodácké poezie



5 hodnocení

.. aneb kterak jsme sjížděli Hamerský potok.

Vyrážíme po roce,
na závody v potoce.
Všichni pěkně bez rvačky,
obsazují sedačky.
Přilby, vesty v kufru máme,
na bezpečnost totiž dbáme.
Máme k tomu důvody,
nechceme mít marody.
Potok se jménem Hamerský,
není až tak přátelský.
V korytě jsou kameny,
od laků lodí barveny.

Dle vlastního výběru,
chatku než stan vyberu.
Ráno bude pěkná kosa,
nevyhnal by ani pštrosa!
Do spacáků nespěcháme,
na kytaru zabrnkáme.
Zábava je s vodou spjata,
tlacháním se plní chata.
Nakonec však ke spaní,
únava nás zahání.
Zítra totiž jémine,
ČPV nás nemine.

Ráno mlha, zima všude,
v neoprenu to snad pude.
Do závodu jen minutky,
můj žaludek má pohnutky.
Adrenalin místo krve,
klidná voda to teprve.
Potom první kaskáda,
je to vlastně paráda!
Druhá, třetí, v pohodě,
opravdu jsem v závodě?
Povody i protivody,
pak překážky od přírody.

Čtvrtá ta je poslední,
komu ona zevšední?
Asi bylo strefeno,
vykloubené rameno.
A obličej podřený,
i nos je trochu zkřivený.
Neboj se však vodáku,
nemají tě na háku!
Do Dvorečku nezřídka,
jezdí dneska sanitka.
I přes tyto nesnáze,
zase za rok u hráze!

Katka Marková

2 komentáře u “Chvilka vodácké poezie

Napsat komentář